Dnes je zbrusu nový den, tak nech svoji duši , ať je Tvým pilotem.
Nech ji řídit Tvůj směr, výšku i rychlost. Nech ji řídit Tvoji cestu, ať Tě bezpečně vede tou správnou cestou. A správná možná vůbec nemusí být dobrá, hezká a dokonce i přijatelná pro okolí.
Nech svoji duši ať Tě vede tisíc let, nejen v tom dnešním zbrusu novém dni. Třeba Tě naučí Tvá duše cvičit jógu, nebo meditovat. Stačí jen základy. Možná začneš věřit na něco neuvěřitelného. Na převtělení, že Elvis žije, že je Babiš světec, že svět je dobrý a spravedlivý.
A nebo věřit nebudeš, budeš jen meditovat a cvičit jógu. A Tvojí duší bude znít černý gospel, jenž možná slyší i pouštní růže. A možná to uslyší i malý princ.
Nech se vést svou duší, nech ji pilotovat. Třeba nakonec potkáš i nějakého angličana, co se potlouká po New Yorku. A uslyšíš příběhy, kterým se těžko věří. Uslyšíš saxofonistu co hrál s Elvisem, a nebo uslyšíš jen svůj dech který máš.
Uslyšíš svůj dech a mé tiché sténání, když má duše byla otevřená jinému tělu a teskně sténala láskou a touhou.
A jaký tvar má moje srdce? A jak je velké? Kolik toho utáhne? Co přežije?
Nech svoji duši pilotovat a zjistíš, jak je to vše křehké. A pak zatoužíš dívat se z okna na tekoucí řeku, pozorovat labutě, cvičit jógu, slyšet gospel, chodit bosá v mokré trávě, ale hlavně budeš chtít se nechat unášet svojí duší.