Zamilovanost a líbání jdou ruku v ruce. Spousta lidí se snaží v líbání
najít nějaká pravidla a následně propadají obavám, zda se líbat umí, či neumí ,
nebo zda partner ocení jejich líbací umění.
Ovšem líbání nemusí být v podobných chvílích to nejdůležitější. Pohlazení po
tváři, jemné přejetí bříškem prstu po rtech partnera, či dlouhý pohled do očí
jsou něco, co ocení nejen skoro každá žena, ale také většina mužů.
Líbání v samém počátku vztahu začíná jako nesmělé políbení. Jemný a suchý dotek
rtů na tvář, později na rty, s velkým očekáváním a nejistotou. Jakmile se
polibek přenese do oblasti rtů a je druhou osobou alespoň minimálně opětován,
nastává něco, co se jen velmi těžce popisuje.
Rty se stávají branou celého vesmíru a pronikají nimi všechny pocity celého
těla. Při takovém krátkém ale opětovaném polibku vnímáme partnerův zrychlený
dech, jeho chuť , touhu, ale chceme si představit i jeho myšlenky, které má a
chceme vědět, co si o našem polibku myslí.
Tisíce jehliček se u takového polibku zabodávají do celého těla, šimrají nás a
mnoho lidí “cítí motýlky” v podbřišku. Takové polibky chceme
prodlužovat, aby trvaly věčnost.
Někteří muži takové chvíle kazí hned od počátku tím, že se svůj jazyk snaží
natlačit až někam k mandlím. Ovšem právě jemnost a postupné otevírání brány, která
polibky mění na líbání je to pravé mazlení, které se stává tím pravým zážitkem
z líbání.
Polibky mohou být doprovázeny jemným podržením hlavy partnera, či pohlazením po
vlasech. Své kouzlo má také zajet prsty do vlasů.
O líbání by se daly popsat stovky stránek. Zbytečně. Daleko lepší je jít a
líbat se. Takže všichni pozor! Jděte a líbejte se!
… co Tě nezabije, to se Tě pokusí zabít znovu.